Ahoj Filipe, pojďme se v úvodu vrátit k sérii s Florbal Ústí v play off, kterou jste prohráli nakonec 1:2. Postup tak nebyl proti týmu hrajícím celou sezónu elitní část soutěže daleko. Jaká to byla série z tvého pohledu a jak moc vás konec mrzel, obzvlášť, když jste se dostali do vedení 1:0.

„Byla to za mě velmi vyrovnaná série. Ústí do ní vstupovalo jako favorit, ale my jsme se dobře připravili a za celou sérii nebylo nic, čím by nás soupeř překvapil. Nakonec rozhodovali tedy maličkosti, my jsme bohužel chyb udělali více než soupeř a to rozhodlo. Ale osobně jsem na konci série necítil takové zklamání jako spíš hrdost na kluky, že na hřišti nechali opravdu vše. Ta série byla vyvrcholení sezónní práce a ukázala, že jsme ten pokrok udělali.“

V základní části to bylo jako na houpačce, prakticky celou jste se pohybovali na hraně postupu do play off, v závěru jste si však pomohli sérií pěti výher v řadě a vyhoupli se na páté místo. Co považuješ za klíčové momenty základní části?

„Bylo to strašně těžké. My jsme se na té hraně nepohybovali jenom v rámci tabulky, ale i v několika zápasech. V Českých Budějovicích jsme byli dvakrát kousek od ztráty bodů, dvakrát jsme utekli hrobníkovi z lopaty. Kvůli několika zraněním jsme byli nuceni dělat dost změn v sestavě. Zbylo pak jádro, kterému se podle mě v klíčové momenty vrátila ta dřina, obětovaný čas a to, jakým způsobem se kluci dokázali stmelit. V tomhle ohledu jsme si šli tomu úspěchu naproti a rozhodlo to v zápasech, ve kterým nám „teklo do bot“.“

V čem byl letošní výběr dle tebe nejsilnější?

„Nastínil jsem to v té předchozí otázce, byla to ta soudržnost, ta obětavost jeden za druhého. Nevěřím na náhody, i když jsme měli několikrát „štěstí“, tak věřím, že to byl právě důsledek těch výše zmíněných aspektů. Vrátilo se nám to v ty nejdůležitější momenty. A tohle vše jsme jen podtrhli po konci třetího utkání v Ústí. Ten čas strávený v šatně pro mě bude napořád jeden z emočně nejsilnějších zážitků.“

Juniorskému týmu v průběhu sezóny vypadla řada opor, dlouhodobě zranění byli Marek Owczarzy, Josef Terla nebo Jakub Klápa, který vám mohl vypomoci z A-týmu. Jak moc vás tyto ztráty ovlivnily?

„Neměli jsme zase tak široký kádr, takže ty ztráty byly citelné. Všichni kluci byli vždy důležitou součástí týmu. Z druhé strany to dalo prostor jiným hráčům, aby se ukázali, vzali na sebe větší zodpovědnost. A tihle kluci se toho zhostili velmi dobře.

V sezóně se po tvém boku na lavičce objevovala Martina Lerchová, která se věnovala především brankářům. Je otázka speciální gólmanské přípravy něco na co chcete klást v budoucnu větší důraz? Případně jakou roli sehrála speciální gólmanská příprava roli již letos?

„Dlouhodobě nám to tady chybělo. Všichni naši brankáři jsou v podstatě samouci. Marťa má v tomhle ohledu velké zkušenosti, ať už proto, že sama chytala na nejvyšší úrovni nebo proto, že působila u reprezentací jako trenérka brankářek. Osobně jsem viděl na gólmanech velký progres už v této sezóně. A věřím, že to v těch dalších potvrdí.“

Někteří junioři letos okusili atmosféru A-týmu, dva si zahráli v rámci Superligy, další si pak zahráli v poháru. Jak ty se díváš na toto začleňování juniorů do mužského týmu a nemělo by být z tvého pohledu výraznější?

„Jsem rád, že si vyzkoušeli atmosféru, zažili si srovnání své úrovně s tou nejvyšší. Co se týče druhé části té otázky, tak „ukázaná platí“. Viděli jsme letos několikrát, kde jsou silné a slabé stránky našich juniorských hráčů, na čem bude potřeba zapracovat, aby měli šanci prosadit se v Superlize. Spoustu z nich pracuje opravdu tvrdě a vrchol jejich sportovní výkonnosti určitě nepřichází v 18 letech. V Českém florbalu je samozřejmě spoustu talentovaných juniorů, kteří Superligu hrají. Ale nemělo by to vytvořit precedens, že pokud nehraješ v juniorce za áčko, tak už si tam nikdy nezahraješ.“

Po konci v mládeži je poměrně častým jevem, že hráči se sportem končí, protože si nedokáží vybojovat místo v mužském týmu. Letos v juniorech končí pět hráčů ročníku 2006, jaké jsou plány s těmito hráči, či se o tom teprve budete bavit?

„S kluky se o tom teprve budeme bavit. Všichni mají chuť s florbalem pokračovat dál a my s nimi budeme hledat co nejlepší varianty.“

Jádro juniorského týmu nastoupí pohromadě již do třetí sezóny v nejvyšší soutěži a dalo by se říci, že by měl být na vrcholu výkonnosti. Jaké jsou cíle a plány s juniorským týmem do dalších sezón?

„Budeme chtít dál pokračovat v nastavené koncepci a systému tréninků. Jedním z cílů je větší individualizace procesu v těchto kategoriích. Výsledkový cíl nechci teď specifikovat. Jak znám kluky, určitě do toho půjdou s cílem poprat se o „TOP 12“. Pro mě bude důležité, abychom si pak vždy uvědomili, že nastavení cíle = nastavení cesty. A ta cesta je to nejdůležitější. Ta pak přináší z dlouhodobého hlediska to plnění cílů.“

„Na závěr bych chtěl ještě poděkovat vedení, kolegům trenérům, tobě Korby a celému týmu pořadatelů. Od vás všech šla velká podpora směrem k týmu a moc si toho vážíme. S poděkováním nemohu zapomenout na rodiče všech hráčů. Vaše děti obětují florbalu velké množství času a energie. To, že mají u vás tu podporu dělat, co je baví, co mají rádi, je něco, bez čeho by se neobešli. Těším se na příští sezónu.“

LK