Petře, v první řadě ti chceme jménem celého klubu Florbal Vary obrovsky poděkovat. Patříš k lidem, kteří do klubu nepřišli přes vlastní děti, ale z čistého nadšení, což je dnes vzácné. Nyní ses rozhodl trenérskou činnost přerušit. Jak těžké pro tebe bylo tohle rozhodnutí?

„Bylo to smutné rozhodnutí po těch letech a bude mi to trochu chybět. Na druhou stranu se chci více věnovat rodině, vlastním dětem a mít čas i chvíli pro sebe.“

Vzpomeneš si, co tě vůbec k trénování přivedlo?

„K trénování mě přivedla nutná změna stylu života, která bude mít smysl.“

Co tě na práci s dětmi a mládeží ve Florbal Vary bavilo nejvíc?

„Bavilo mě to nastavení a přístup k trénování, který jsme měli. A pak jsem měl vždy radost z toho, jak se hráči posouvají. V mladších kategoriích šlo samozřejmě i o zábavu. Ve starších žácích už jsme více sledovali výkonnostní posun, a to i pozice kondičního trenéra, kterou jsem si také krátce vyzkoušel.“

Když se ohlédneš za tou dosavadní cestou, jaký je tvůj úplně nejlepší nebo nejsilnější zážitek s týmem?

„Asi nejvíc bylo MČR starších žáků 2022. Bojovali jsme o TOP 5 jako "outsideři z KV kraje", jak nás okolí vnímalo. Kluci tam velmi chtěli uspět, několikrát se jim povedl obrat v zápase. I přes to, že jiné týmy možná měli šikovnější hráče. Chemie v týmu byla super. Parta, vzájemný respekt, hromada emocí. Prostě si to všechno sedlo a byla to paráda.“

Ty sám jsi zářný příklad toho, že člověk nemusí mít odehráno deset let v superlize, aby mohl dětem předávat radost ze sportu. Co bys vzkázal lidem, kteří o trénování uvažují, baví je sport, ale třeba pořád váhají nebo se bojí, že na to nemají dost zkušeností?

„Ať si to vyzkouší a sami uvidí. Časem zjistí, v jaké pozici by chtěli působit a ve Varech jim vždycky vedení najde vhodnou roli. Já jsem nikdy úplně netoužil být hlavním trenérem. Bavila mě hlavně práce s jednotlivci a pak motivace celého týmu. Tuto roli v týmu jsem se vždy snažil zastávat.“

V čem tebe osobně role trenéra nejvíce obohatila?

„Určitě o zkušenosti a o zážitky. Myslím, že mě to naučilo poznávat i sám sebe. Skrz to jsem se pak snažil tyto nabrané poznatky a zkušenosti přenášet na hráče a pomoc jim tak v rozvoji, jak po fyzické, tak mentální stránce. A když po pár letech zjistíte, že někteří hráči, které jste taky trénoval, hrají Superligu, je to pěkný pocit zadostiučinění.“

Na lavičce tě sice nyní vídat nebudeme, budeš chodit kluky a holky chodit alespoň podporovat z tribuny?

„Pokud bude možnost, určitě rád přijedu.“

Na závěr, Péťo ještě jednou moc děkujeme za všechny roky, které jsi s námi trávil a za tvoji práci a přínos pro klub. Věříme, že toto není definitivní tečka a zase tě v budoucnu v roli trenéra uvidíme.

„Já také děkuji za možnost působení v klubu, byla to jízda! Děkuji také všem trenérům, hráčům a rodičům, které jsem mohl poznat. Jedno speciální poděkování pak patří mé manželce, za její trpělivost se mnou a toleranci vůči trénování. Přeji všem hodně štěstí a třeba v budoucnu, ahoj!“