434_20260805_200347.jpg

SPORT BEZ EMOCÍ SE DĚLAT NEDÁ, PETR HOLEČEK O RADOSTI Z TRÉNOVÁNÍ I VÝZVĚ PRO RODIČE

Jaká cesta vede od fandění na tribuně k vedení tréninků? Povídali jsme si s jedním z našich trenérů Petrem Holečkem o tom, co ho přivedlo k trénování, proč ho baví práce s dětmi, co je na této roli nejtěžší a proč by se rodiče neměli bát zapojit do života klubu.

Ahoj Péťo, vzpomeneš si na ten moment, kdy ses rozhodl vyměnit tribunu za trenérskou lavičku ve Florbal Vary? Co byl ten hlavní impuls?

„Jako rodič jsem vždycky cítil přirozenou potřebu pomáhat v klubu, kde zrovna působil můj syn. Začínalo to už na atletice, kde jsem pomáhal s organizací závodů a plynule to pokračovalo na florbalu. Tam jsem se zpočátku zapojil jako pořadatel, až jsem se postupně propracoval k roli asistenta trenéra u věkové kategorie svého syna.“

Měl jsi už předtím nějaké zkušenosti s trénováním, nebo jsi skočil do neznáma?

„S trénováním už jsem v minulosti zkušenosti měl. Poprvé jsem si tuto roli vyzkoušel v osmnácti letech, kdy jsem sám aktivně hrál fotbal a vedle toho jsem začal trénovat mládež.“

Co tě na práci s dětmi baví nejvíc?

„Nejvíce mě na práci s dětmi baví jejich čisté a bezprostřední emoce, ať už jde o obrovskou radost, nebo naopak smutek. Osobně jsem přesvědčený, že se sport bez emocí jednoduše dělat nedá“

Na jaký moment z dosavadní trenérské kariéry nejraději vzpomínáš?

„Rád vzpomínám v podstatě na každý moment, kdy vidím u dětí upřímnou radost. Ať už je to čistá nadšenost přímo z tréninku, nebo pak samozřejmě radost ze společného úspěchu.“

Co je pro tebe na téhle roli nejtěžší?

„Určitě je pro mě nejtěžší najít správnou rovnováhu mezi časem věnovaným florbalu a časem pro mé nejbližší. Na tomto místě bych chtěl moc poděkovat své manželce za její obrovskou toleranci a neustálou podporu v mé trenérské kariéře.“

Kde bereš energii a trpělivost, když mají děti zrovna den, kdy „neudrží myšlenku“?

„Sám jsem otcem tří dětí, takže moc dobře vím, jaké to s nimi občas bývá. Díky tomu dokážu být k podobným situacím výrazně tolerantnější a trpělivější.“

Hodně rodičů na tribuně o trénování třeba uvažuje, ale bojí se, že na to nemají čas nebo florbalové dovednosti. Co bys jim vzkázal?

„Pokud máte dostatek času a chcete se aktivně podílet na rozvoji dětí, určitě se nebojte a pojďte do toho. V našem trenérském kolektivu vás velmi rádi přivítáme!“

Na závěr, pověz nám, kde tě v příští sezóně uvidíme a na co se nejvíc těšíš?

„Budu hlavním trenérem mladších žáků. Těším se opět na každý moment strávený s dětmi.“