Ahoj Roberte, vzpomeneš si na ten moment, kdy ses rozhodl vyměnit tribunu za trenérskou lavičku ve Florbal Vary? Co byl ten hlavní impuls?

“No jasně, po tom, co jsem Františku Truhlářovi nabídl na konci sezóny 2021/2022 pomoc s konkrétním tréninkem přípravky, kde začal s florbalem můj syn, jsme se dohodli, že se během léta pobavíme o možné spolupráci (trénování kategorie elévů na další sezónu), no a ten náš osobní rozhovor v srpnu 2022, kde jsem slyšel a viděl, že na sportování dětí máme velmi podobný pohled a že naše spolupráce může fungovat, to byl ten impuls, proč jsem do toho šel.“

Měl jsi už předtím nějaké zkušenosti s trénováním, nebo jsi skočil do neznáma?

„Šel jsem do neznáma.“

Co tě na práci s dětmi ve Florbal Vary baví nejvíc? 

„Vidět, jak se během jednotlivých sezón děti, které znám od jejich 5–6 let zlepšují, vyvíjejí, rostou a sport se stává jejich celoživotní vášní, potkávání se na turnajích a zápasech s jejich rodiči, kteří dokážou podporovat nejen své děti, ale taky přispívat k budování dobré party v rámci klubu, no a samozřejmě kolektiv trenérů a příznivců klubu, kde jsem za těch pár let našel kamarády a známé na celý život.“

Na jaký moment z dosavadní trenérské kariéry nejraději vzpomínáš?

„Těch momentů bylo určitě víc, ale velkým zážitkem byl první vyhraný větší turnaj (po 2 týdnech v roli "trenéra") v Plzni, další úspěchy na velkých, ale i menších turnajích. Své speciální místo v mých vzpomínkách má navždy Prague Games 2026 a zlaté medaile mladších žáků, ale hlavně mě vždy dostanou ty pozitivní emoce dětí, když se jim podaří s partou kamarádů a spoluhráčů dosáhnout nějakého úspěchu.“

Co je pro tebe na téhle roli nejtěžší?

„Skloubit trénování s časově náročným zaměstnáním, a hlavně s časem pro rodinu, kdy se snažím věnovat se také druhému synovi a manželce, které bych i zde rád poděkoval za toleranci a podporu, kterou mi poskytuje. Moc si jí vážím.“

Kde bereš energii a trpělivost, když mají děti zrovna den, kdy „neudrží myšlenku“?

„Snažím se si vzpomenout na mé dětské roky, kdy jsem také sportoval a nebyl jsem jiný, tedy také to se mnou měli trenéři někdy nelehké.“

Hodně rodičů na tribuně o trénování třeba uvažuje, ale bojí se, že na to nemají čas nebo florbalové dovednosti. Co bys jim vzkázal?

„O florbalové dovednosti nejde, o ty se postarají trenéři, kteří se florbalu věnují dlouhodobě. Trénování je také jiná pomoc a spolupráce během tréninků, zápasů a turnajů, časově lze i účast na jednotlivých akcích a trénincích přizpůsobit, takže pokud o pomoci s trénováním uvažujete, směle do toho. Ty děti vám to násobně vrátí a my se budeme těšit na dalšího člena, nebo členku trenérské party. 

Na závěr, pověz nám, kde tě v příští sezóně uvidíme a na co se nejvíc těšíš? 

„U starších žáků společně s Františkem Truhlářem a Filipem Moravcem, se kterým jsem ještě během sezóny u jednoho týmu nespolupracoval. Takže na spolupráci právě v tomto složení se těším strašně moc. No a samozřejmě na další společné, nejen sportovní zážitky, s našimi svěřenci.“